Odborný garant projektu
Doc. RNDr. Markéta Martínková Ph.D. Jmenuji se Markéta Martínková a pracuji na Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, kde pedagogicky a vědecky působím na katedře biochemie dané fakulty. V neposlední řadě jsem se stala odborným garantem projektu Prodietix proteinové diety. K projektu mě přivedl můj osobní zájem o ketogenní dietu a výzkum této lékařsky a vědou uznávané metody, se kterou mám navíc své osobní zkušenosti.
Ketogenní dieta je dobrý sluha, ale špatný pán a proto jsem si vybrala společnost Prodietix, kterou jsem na trhu vyhodnotila, jako nejkvalitnější a jejich plán spolupráce s klienty jako nejpropracovanější. Později jsme navázala spolupráci na odborné úrovni.
Již od dětství jsem se zajímala o přírodní vědy, o podstatu světa kolem nás, o zákonitosti přírody, která nás obklopuje. Zaujetí pro chemii a později pro biochemii se v přirozeném sledu událostí vyprofilovalo časem. Hlavní roli při výběru tohoto oboru v mém životě sehráli bezesporu učitelé. Měla jsem štěstí na nadšené učitele nebo spíše pedagožky – vesměs to byly ženy, které byly schopny zažehnout jiskru nadšení a touhu po objevování a poznávání podstaty věci kolem nás (nejen) v chemii. Díky nim jsem se účastnila zájmových kroužků v chemické laboratoři, kde mě přitahovalo tajemno, vůně chemikálií a jejich vzájemné reagování. Na střední škole mě oslovila biochemie, protože ta měla nejblíže k medicíně a mému záměru v poslání pomáhat druhým lidem. Medicínu jsem z mého výběru vyloučila, jelikož bych nezvládla pohled na krev a pitvu. Rozhodla jsem se lidskému zdraví pomáhat přes biochemii, která zůstala moji velkou profesní láskou.
Vedle vědecké a výzkumné činnosti na katedře biochemie, Přírodovědecké fakulty University Karlovy (studuji úlohu hemoproteinů ve zdraví a nemoci se zaměřením na hemové senzorové proteiny), se věnuji i výuce. Přednáším předmět s názvem Klinická biochemie a snažím se jiskřičku nadšení pro věc předávat dále svým posluchačům. K tomuto předmětu pak vedu i praktická laboratorní cvičení (Praktika z klinické biochemie), kde si studenti procvičí teoretické znalosti. Kromě této tzv. frontální výuky mne velmi baví vedení bakalářů, diplomantů i doktorandů při jejich prvních krůčcích k pozdější samostatné vědecké práci v oblasti biochemie, a tím snad pomáhám v poslání a naplnění hodnot této krásné vědní disciplíny, kterou biochemie bezesporu je. Nápomocna jsem i týmu výživových poradců ve společnosti Prodietix. Odborně je edukuji a zastřešuji dozor.
Ketóza je z mého biochemického pohledu naprosto fyziologický stav metabolismu, který provází přirozeně vývoj lidského (a nejen lidského) rodu od nepaměti. Je to velmi chytrá adaptace na období, kdy v přírodě nedozrává ovoce a lidstvo nemělo přístup k dostatečným zdrojům sacharidů (tedy na stav, který byl v minulosti naprosto běžný) a ketóza tak byla přirozenou součástí našich biorytmů hlavně v zimních měsících. Navíc, to již daleko později, se zjistilo, že řada nemocí je velmi dobře léčitelná pomoci navození dlouhodobé ketózy např. léčbě dětské epilepsie. S ketózou mám svou osobní zkušenost. Ketóza mi výrazně zlepšila kvalitu života v mnoha oblastech. Pomohla mi zredukovat a stabilizovat váhu, upravit hraniční hodnoty glykémie a normalizovat vysoký krevní tlak. Dalším benefitem je psychická pohoda i dostatek energie s elánem a chutí do života.
Studie a poznání této metody u mě zažehly vášeň pro “low carb“ životní styl, který mi velmi vyhovuje a stávám se na něm závislá (pozn.: smích :)) Ve spojitosti s „pytlíčkovou dietou“ mě zaujala otázka “chemických pokrmů“ s obsahem hlavních živin obohacených vitamíny, minerály a umělými sladidly. Z mé zkušenosti a biochemického pohledu bych se ráda zaměřila především na kvalitu a čistotu surovin, ze kterých je jídlo složeno. Syntetizované formy nebo izolované čistě přírodní varianty látek se mohou lišit ve své kvalitě a stejně to platí například u vitamínů nebo minerálních látek. Můžete mít přírodní formu vitaminu C v ovoci, která však vlivem začínající plísně nebo jiných procesů vašemu tělu žádný užitek nepřinese (spíše naopak - protože z takového nekvalitního zdroje vystavíte tělo škodlivinám, které například plísně produkují). Tělo na přírodní i syntetickou formu „nahlíží“ stejně (pokud jsou obě čisté, kvalitní a prosté kontaminant) a neznamená, že přírodní varianty „vítězí“ nad syntetickou. Podobné je to i s umělými sladidly. Pokud jsou dobře vybrány s prokázanou studií bezpečnosti, tak jsou v malé míře pro svoji vysokou sladivost bezpečné, například ve srovnání s přírodní verzí jednoduchého sacharidu fruktózy (hlavně v ovoci), který značně svým metabolismem zatěžuje játra. A takto by se dalo pokračovat dále.
Podotýkám, že se projekt netýká Přírodovědecké fakulty UK a že na tomto projektu pracuji jako soukromá osoba.